Za pivem do Kalifornie – Závěr

Konec cesty jsme strávili v San Franciscu. Krásné město, ale zážitek vám zkazí všudypřítomní bezdomovci, feťáci a zloději. V každém větším obchodu je soukromá ochranka a člověk si musí dávat pozor na své věci. Velká škoda. Ale zpět k pivu.

Tak jaké to tam mají?

Začnu hodnocením piva. Ležáky evropského typu mají, a asi pochopitelně, o dost horší, než na co my jsme zvyklý. Český typ ležáku je tam vidět strašně málo. Pouze v pivovarech Wild Fields Brewhouse a Cuver jsme narazili na slušné kousky. Více pivovarů vaří německý typ ležáku, piva více prokvašená, s německými chmely. Ale ani ty nejsou úplně špičková. Americké ležáky s IBU okolo 10 jsme příliš nezkoušeli. Moc nás to nelákalo.

West Coast ležáky byly díky čerstvému, aromatickému chmelu dobré a pitelné. Používali na ně ve velké míře New Zealand chmely – Riwaku, Motueku, Nelson Sauvin. Obsah alkoholu měly 5 až 6% ABV.

Cold IPA nebyly až tak běžné, jak jsem si myslel, ale nenarazil jsem na kousek, který by měl nějaký problém. Tady se ABV pohybovalo 6 – 7%.

West Coast IPA byly až na old school kousky v moderním střihu. Bez karamelu, ovocné s trochou pryskyřice, voňavé s menší hořkostí. Většinou chmelené kombinací dvou až tří chmelů. Single hop IPA byly výjimečné. A když, tak to většinou byly 100% Citra nebo Nelson Sauvin IPA. Každý pivovar měl několik druhů WC IPA.

Hazy IPA měly obecně vyšší hořkost než ty, co pijeme u nás. Čerstvý chmel byl poznat. Nejlepší hazy IPA měl pivovar Monkish a Moksa. Tam byly výborné.

Kyseláče nebyly úplně běžné, většinou měl pivovar na čepu jeden maximálně dva kousky a obvykle se standardním ovocem – malina, jahoda, mango, pomeranč. Žádná velká kyselost, více do ovocnosti. Gose jsem viděl snad jenom jednou.

Belgické typy piv měl opět skoro každý pivovar. Ale spíše jednoduché belgické aly a saisony. Saisony byly docela dost rozšířené. Witty, White IPA, doubly, triply minimálně.

Každý pivovar měl slabý nitro irský dry stout a ty byly obecně dobře vařené a bez problémů. Na žízeň ideální. Potom byla velká mezera a následovaly imperial stouty. Tady si musíme přiznat, že imperial stouty v Kalifornii jsou na úplně jiném levelu než to, co máme tady u nás. Je to možná tím, že mají větší zkušenosti a především materiál. Barrel program měl každý pivovar, kde jsme byly. V každém pivovaru jsme napočítali desítky sudů od bourbonu nebo vína.

Když to srovnám s českou produkcí:

  • Ležáky – buďme rádi za to, co máme doma 😊
  • IPL, Cold IPA – V Kalifornii výborné, ale s dobrým českým craftem srovnatelné
  • WC IPA, American IPA – Česká craftová špička se určitě některými pivy těm kalifornským vyrovná. Když to ale vezmu průměrem, tak zaostáváme.
  • Hazy IPA – Stejná situace jako u WC IPA. Zajímavé je, že ani u double, triple hazy IPA jsem necítil vyšší alkohol. A na to jsem se zaměřoval, protože některé naše pivovary s tím mají problém. Patrně mají lépe zvládnuté kvašení.
  • Kyseláče – tolik jsem jich nevyzkoušel, ale ty, co ano, byly velmi pitelné, kyselé tak akorát, velmi ovocné a příjemné. Žádné experimenty.
  • Imperial stouty – jak jsem psal výše, Tady je, co se učit.

A ještě nějaké fotky z posledních pivovarů/hospod

Lugunitas

Krátká zastávka v Petaluma

Henhouse Brewery

Malý, hezký pivovar u Lagunitas

San Francisco Brewing

Slušný, ale nijak překvapivý pivovar v SF

Bare Bottle Brewing

Tap kontejner u mrakodrapů Salesforce v SF

OtherWise Brewing

Takový průměr. Asi ani nestojí za návštěvu.